Nicméně můj seznam je jen základem toho, aby uživatel Hibernate měl přehled o tom, co se v něm děje. Pokud bych zde rozepsal vše, článek by nebyl tak čtivý a neměl by tak jasné sdělení – i v Hibernate můžete mít snadno pod kontrolou, co se děje a že většina optimalizací je shodná s normálním SQL.

nesouhlasím s tím, že při vývoji má být vypnutá second level-cache. Ono jde při vývoji také o to, nastavit správně objekty pro second level cache. Takže já ji doporučuji mít od samého začátku zapnutou. A navíc, není problém programově tuto second-level cache kdykoliv vyprazdnit.

Tento článek se jmenuje “optimalizace hibernate”, ale defacto pouze říká obecné věci. Pokud se ale hibernate používá na rozsáhlých projektech (stovky tříd), pak bych se při optimalizaci zaměřil na toto – ve zkratce:
- řádně nastavit, které objekty se mají cachovat (např. číselníky, či často používané třídy)
- pokud to není nutné, je výrazně rychlejší nevracet si instance objektů z DB, ale vracet si jen potřebné atributy
- pokud se provádí UPDATE, DELETE na více objektech najednou, je lepší použít tzv. BULK UPDATE/DELETE
- správně nastavit isolation level pro DB
- při sestavování dotazů je třeba je navrhovat optimalizovaně a nespolehat se, že databáze je správně z optimalizuje
- při sestavování dotazů je možno použít klíčového slova FETCH
- správné nastavení cache providera
- vytvářet regiony v cachi -> každá skupina objektů má potom jinou platnost
- atd.

-

my běžně používáme P6Spy + c3p0 + Hibernate. Použití c3p0 je transparentní a nemusíte nic nastavovat (samozřejmě hibernate, aby jej používal). Takže uvedený návod je platný pro všechny connection pooling nástroje, které podporuje Hibernate.